Diskusia – 1. diel - Úvod do objektovo orientovaného programovania v C #

Je dost nešťastné označit pojem "člověk" jako objekt a o několik řádek níž použít pojem "člověk" jako třídu. "člověk" je třída, "Franta" je instancí třídy "člověk".

"Praha" a "Brno" jsou objekty třídy "město".
"Alík" a "Asta" jsou objekty třídy "pes".

V reálném životě objekt od třídy rozeznáme tak, že název objektu píšeme zpravidla s velkým písmenem na začátku slova, název třídy s malým písmenem. V mnohých programovacích jazycích bývá zvykem to psát přesně naopak. Nikdo neví proč, ale je to tak.

Hádám, že je to proto, aby OOP navázalo na předešlé konvence, kde proměnné byly malými písmeny.

Pojem objekt je vůbec dost nejednoznačný, ale už se to tak jmenuje (není to instanční programování), proto ho musím používat a nebudu hned zpočátku plést instancí. GameMaker říká třídě object, asi na to přišel podobně.

Ještě zajímavější je to v Javascriptu a dalších skriptovacích jazycích, kde místo tříd jsou prototypy, které se však chovají odlišně.

Myslím si, že tvůj odhad ohledně velkých/malých písmen se blíží realitě. V HTML bylo zpočátku zvykem psát tagy velkými písmeny, aby se odlišily od okolního textu. Dnes se píší malými a v XHTML dokonce povinně. V jazyku SQL je zvykem psát klíčová slova velkými písmeny a názvy polí malými. Přitom dnes v době barvení syntaxe v editoru to je zbytečné. Třeba to někdy bude naopak.

Někde jsem slyšel, že aby se nějaké paradigma uchytilo, tak v sobě musí obsahovat většinu toho minulého (myslím, že to bylo 90%). OOP procedurální kód vlastně pouze rozvíjí. Asi proto jsou tak úspěšné i céčkové jazyky, ORM (oproti non-relačním databázím) a tak dále. Asi to funguje.

Možná proto se tolik neuchytily funkcionální a deklarativní jazyky. Jsou sice velmi efektivní, ale je to tak zásadní změna paradigmatu, že je to pro programátory "zkažené" imperativními jazyky obtížné pochopit.

Sám příkaz GOTO není škodlivý, do něj se nakonec přeloží i cykl. Pořádek je možné udržet i v assembleru nebo puvodnim basicu, jde o to, aby kod byl strukturovaný. A to jsem zažil hezký program v assembleru ale i pole proměnných návěští v PL/1 (ačkoli i to mělo své důvody, které později pominuly).

Znovupoužitelnost není objev OOP nebo modulárního programování - vznikaly knihovny procedur, které zapouzdřovaly funkce a daly se používat univerzálně.

"Spaghetti code" tedy neznamená neobjektový kod, ale neorganizovaný kod.

Pořádek by teoreticky šlo udržet na silnici i bez značení, čar a semaforů. I když by to pár řidičů asi zvládlo, dokážeš si představit, jak by to vypadalo v praxi. Kdyby to fungovalo, tak by OOP nevzniklo. Knihovny jsou spíše takovým mezikrokem, určitě jde mluvit o znovupoužitelnosti, ale těžko o komponentách.

Tento Vas tutorial je zatial to najlepsie co som na webe nasiel Len tak dalej Diki moc za cenne informacie a hlavne zrozumitelne vysvetlenie.

Předchozí díly jsem tak nějak pochopil a děkuju za ně.
Ale tenhle díl nechápu prakticky zatím vůbec :-/
Navíc netuším jestli v odstavci "Strojový kód" není překlep, protože tam najednou používáte "zdrojový kód"

Strojový kód je také zdrojový, to se nevylučuje Jak říká Wikipedia (https://cs.m.wikipedia.org/…Zdrojový_kód) tak zdrojový kód je zápis programu, což strojový splňuje.