Diskusia – 9. diel - Céčko a Linux - Statické a dynamické knižnice

TIP: Při překládání shared knihoven buďte ve složce s .o soubory. Nevím jestli je to jen bug mé verze kompilátoru, ale potom bude hlásit podivné errory.

Jestli chceš, můžeš mi poslat ukázku, kdy se ti to stalo.. To bude nějaká blbost

V této ukázce zatím nebyla třeba žádná adresářová struktura, ale v budoucnu se k tomu dostanu..

Už si přesně nepamatuju, ten Makefile už nemám, ale bylo to něco na způsob toho, že *.o byly ve složce build a shared knihovna se generovala do složky out.

Tam byla nejspíš nějaká chyba v cestách.. Jinak by to určitě mělo fungovat

Ale jak říkáš - linkovat ve stejné složce, jako jsou objektové soubory, je jistota.

Soubor s příponou .o se nazývá object file a je výsledkem kompilace jednoho C souboru. Statické knihovny mají příponu .a a obvykle vznikají kompilací několika C souborů. Object file se zpravidla používá jen v rámci jedné aplikace, zatímco statické knihovny se využívají ke kompilaci více různých aplikací.

Soubor s příponou .o se nazývá object file a je výsledkem kompilace jednoho C souboru. Statické knihovny mají příponu .a a obvykle vznikají kompilací několika C souborů. Object file se zpravidla používá jen v rámci jedné aplikace, zatímco statické knihovny se využívají ke kompilaci více různých aplikací.

Pokud vím, tak ten .a soubor je jenom jakýsi archív obsahující všechny "objektové" soubory dané statické knihovny. Minimálně je to jedna z možností.

Statické knihovny se už pro více aplikací příliš nepoužívají - důvody jsou zmíněné v článku.

S objektovými soubory nemáš pravdu - můžou být i produktem kompilace více .c souborů
Jinak přesněji - objektový soubor je typicky binární kód před linkováním - tj. jsou v něm stále symboly (např. jména proměnných, funkcí). Při linkování (sestavení) do spustitelného souboru jsou jednotlivé objektové soubory spojeny a symboly zaměněny za konkrétní adresy.