Diskusia – 2. diel - Dynamická alokácia pamäte v jazyku C
SpäťUpozorňujeme, že diskusie pod našimi online kurzami sú nemoderované a primárne slúžia na získavanie spätnej väzby pre budúce vylepšenie kurzov. Pre študentov našich rekvalifikačných kurzov ponúkame možnosť priameho kontaktu s lektormi a študijným referentom pre osobné konzultácie a podporu v rámci ich štúdia. Toto je exkluzívna služba, ktorá zaisťuje kvalitnú a cielenú pomoc v prípade akýchkoľvek otázok alebo projektov.
David Novák:15.4.2015 21:37
Tím řekneš překladači, na jaký datový typ (reálně na kolik bajtů) ukazatel ukazuje. Tzn. když máš ukazatel na int, tak ukazuje na nějaké místo do paměti a v tom místě začíná integer - typicky 4 bajty.
Když bys to nezadal, tak to nebude vědět, s kolika bajty tam má pracovat
David Novák:16.4.2015 12:14
No.. prostě to tak je
Když definuješ samotný datový typ, tak je to stejné - int *ukazatel.. Tím získáš proměnnou "ukazatel", která je ukazatel na typ int.
K té první části. Ne. Nepřetypováváš na adresu. Ta je stejná.. malloc ti vrací adresu.. Pouze říkáš překladači, na co chceš ukazovat. Kdybys to neudělal, tak tam bude ta samá adresa, ale překladač nebude vědět, co dělat, když mu řekneš p_i++;
Normálně by to k adrese přičetlo příslušný počet bajtů, takhle to nebude fungovat.
Martin Dráb:19.5.2015 13:39
Ahoj, lze zjistit, zda jsem např. na konci programu uvolnil všechnu paměť?
Nemyslím, že na to existuje nějaký způsob "už od výrobce". Ale celkem snadno si tuto funkcionalitu můžeš přidat. Stačí si napsat vlastní vezri alokační a dealokační funkce (malloc a free), přičemž rozdíly budou následující:
- alokační funkce zajistí alokaci nového bloku (např. přes výchozí malloc a informaci o této alokaci někam zapíše),
- dealokační funkce uvolní zadaný blok (klidně pomocí výchozího free) a odstraní informaci o tom, že byl blok alokovaný (tuto informaci ukládala alokační funkce).
Alokované bloky můžeš například řetězit do nějaké datové struktury. Jelikož detekovat neuvolněnou paměť budeš potřebovat hlavně při ladění programu, vystačíš si se spojovým seznamem (je to pomalé, ale to nikoho při ladění obvykle netíží). Přičemž budeš možná u každého bloku potřebovat prostor, abys jej mohl do té datové struktury zařadit (ale záleží na implementaci). To nevadí, protože můžeš alokovat větší blok, než volající požaduje (standardní alokátor to taky tak dělá) a předstírat, že jsi alokoval přesně tolik, kolik bylo požadováno.
Pokud bys chtěl něco lepšího než jen tuto detekci úniků paměti, lze pomocí vlastních alokačních funkcí a případných maker dosáhnout ještě následujícího:
* při reportování nedealokovaného bloku se dozvíš, v jaké funkci, v
jakém souboru zdrojáku a na jakém jeho řádku byl tento blok alokován,
* detekuješ pokus o uvolňění bloku, který alokován vůbec nebyl,
* zjistíš, zda nedochází k přetečení (či "podtečení") bloku, když do
něj někdo ukládá data (alokuješ větší blok, než je potřeba, a na jeho
začátek a konec strčíš nějakou signaturu, kterou čas od času
kontroluješ).
Což mi připomíná, že bych na toto téma mohl i někdy něco napsat,
když už tyto typy alokátorů používám v podstatě pořád .
Pokud vím, existují i speciální alokátory, které dělají +- to, co jsem tu popsal. A určitě i něco navíc.
Zatiaľ nikto nevložil komentár - buď prvý!