Přála jsem si uniknout ze strojařiny, říká vývojářka Martina

Výzvy, perspektiva oboru a možnost tvořit něco svého. To je to, co Martině v její práci chybělo. Díky rekvalifikačnímu kurzu junior programátor WWW aplikací v Pythonu tohle všechno našla. Předtím pracovala ve strojírenství, kterému se původně vůbec věnovat nechtěla, ale jiné uplatnění tehdy ve svém bydlišti nenašla. Ačkoliv ji práce zpočátku bavila, vyhoření už po pár letech ji vedlo k zamyšlení a závěrečnou jiskru dodal až bývalý spolužák programátor...

Co ji přineslo odvahu zkusit IT? Jak si dokázala najít práci programátorky, ačkoliv neměla žádné předchozí zkušenosti v tomto oboru?

Od literatury, přes strojírenství až k IT rekvalifikaci

Jaké jsou tvoje záliby, Martino, a vedla tvoje cesta k IT přímo nebo nějakou oklikou?

K IT, v mém případě, vedla hodně klikatá cesta. Mám vystudovaný magisterský obor, na univerzitě Masarykově, Literatura a mezikulturní studia. Protože bydlím na malé dědině, tak jsem si po státnicích říkala, že budu muset jezdit za prací do Brna. Dívala jsem se, jaká je poptávka na trhu práce a co by mě mohlo bavit. Rozhodla jsem se nakonec pro strojařinu. Přihlásila jsem se na střední školu do Olomouce, kde jsem si dodělala maturitu z odborných předmětů. To mi zabralo 2 roky. Odmaturovala jsem a nastoupila do nové práce jako konstruktér.

Pracovala jsem pro sklárnu, která vyráběla obalové sklo – lahve. Tam jsem pracovala 4 roky, další 2 roky jsem pak už byla vedoucí té konstrukce. Pak přišel nějaký zlom, že už jsem asi s největší pravděpodobností vyhořela.

Co jsi na sobě pozorovala?

Práce už mě nebavila. Pak se také ve firmě změnily nějaké věci. Takže jsem se rozhodla, že to musím přehodnotit. Ve strojařině už jsem pokračovat nechtěla. Tak jsem si říkala, že bych mohla zkusit něco jiného.

Už tehdy jsi začala přemýšlet o IT?

Náhodou jsem potkala bývalého spolužáka. Bavili jsme se o tom, kdo co dělá a on byl ajťák. Konkrétně front-end developer. Začala jsem brouzdat a programování se mi zalíbilo. Hlavně to, že uplatnění v tomto oboru bude asi pořád. Rozhodla jsem se to zkusit a našla jsem si sama nějaký kurz na internetu na Python. Začala jsem si psát kód sama pro sebe.

Začala jsem brouzdat a programování se mi zalíbilo. Hlavně to, že uplatnění v tomto oboru bude asi pořád.

Proč sis vybrala zrovna Python?

Někde jsem četla, že je nejjednodušší pro začátečníky. A teď, když jsem si ho vyzkoušela, tak jsem za to nesmírně vděčná. Syntax Pythonu je prostě úhledný a dává takhle smysl.

Co vedlo k rekvalifikačnímu kurzu?

Nejdříve jsem čerpala ze zahraničních zdrojů. Následně jsem se zajímala, jestli existuje oficiální cesta, jak dosáhnout IT vzdělání v Čechách. Nakonec jsem narazila na akreditované rekvalifikační kurzy ITnetwork.

To byla dost klikatá cesta. A co nějaké tvoje koníčky?

Mám 2 děti, už velké holky - ve 2. třídě. Takže rodina vyplňuje hodně mého zbývajícího volného času. Ale jinak chodím ráda se psem na procházky tady po okolí do přírody. Nebo hraji na housle a poslouchám hudbu či čtu.

Jak probíhalo schvalování Úřadem práce? Ty jsi pracovala během rekvalifikace?

Během rekvalifikace jsem pracovala a platila jsem si to sama, takže jsem žádným schvalováním na ÚP neprocházela.

Jak bys popsala začátky kurzu?

Už je to celkem dlouho. Pamatuji si, že když mi přišla tabulka s osnovou, co všechno bude potřeba zvládnout, trošku jsem se tehdy proklínala. Měla jsem strach, že tohle prostě nemám šanci zvládnout s prací a osobním životem. Ale hned na prvním školení se mi ulevilo. Bylo to super. Všichni byli příjemní. Snažili se nás uklidnit a zbavit trochu toho stresu. Také si nepamatuji, že by na nás vyloženě někdo tlačil. Neustále nám nabízeli pomoc. Takže to bylo opravdu úžasné.

Takže se ti koncept kurzu a přístup lektora líbil, předpokládám.

Určitě. Když to hodnotím zpětně, tak to bylo hodně o tom, že člověk musel makat doma. Nebylo to jen o tom si doma něco přečíst, ale pracovat na úkolech, aby se dál někam posunul. V tomto rekvalifikačním kurzu, oproti jiným obyčejným kurzům, co jsem vyzkoušela, se mi líbila kombinace teorie a praxe. V jiných kurzech se soustředí na to, jak programovat, ale už tolik nevysvětlují, proč něco funguje a jak to funguje. Algoritmy jinde neřeší třeba vůbec.

Napadá tě něco, co by se dalo na kurzu zlepšit?

Já bych zařadila více prezenčních modulů. Byť jsem cestovala opravdu zdaleka vlakem a vím, že tam byli tací, kteří jezdili dokonce úplně přes celou republiku. A co se mi líbilo a rozhodně bych neměnila, byli lektoři. Byli to velmi příjemní lidé a drželi nás po dobu kurzu. A také se mi líbily závěrečné testy e-learningů, kde si člověk ověřil, co umí a neumí.

A co se mi líbilo a rozhodně bych neměnila, byli lektoři. Byli to velmi příjemní lidé a drželi nás po dobu kurzu.

Co ti přišlo v kurzu nejtěžší a co nejjednodušší?

To je těžká otázka. Já jsem byla totiž ve výhodě oproti ostatním, že už jsem něco uměla. Modul přímo na Python byl pro mě úplně jednoduchý. Nejtěžší bylo skloubit kurz se svým normálním životem, ale to není nic, co by se dalo vytknout kurzu.

A co byl tvůj hnací motor?

Jednak mě programování chytlo. Skutečně mě bavilo si něco takto vytvořit. Takže jsem věděla, že se tím chci živit. Přála jsem si také najít práci co nejdřív, abych unikla z té strojařiny.

Splnil kurz tvoje očekávání?

Určitě.

Chceš se vzdělávat ještě dál?

Vzhledem k tomu, jak IT funguje, tak ano. Ale to už spíš v rámci současné pozice.

Rozumím. Jaké byly tvoje myšlenky po ukončení kurzu?

Byla jsem příjemně překvapená, že jsem to zvládla. A také jsem se hned soustředila na to, abych si co nejdříve našla práci. Tušila jsem, že bez praxe to nebude zrovna jednoduché.

Bez projektu si lze najít práci těžko

Kde a jak sis práci sháněla?

Normálně na pracovních portálech jako Jobs nebo i LinkedIn. Rozesílala jsem životopisy a závěrečný projekt, který byl v kurzu. Ten je podle mě tedy must-have. Těžko si člověk bude shánět práci, když neukáže ani čárku.

Rozesílala jsem životopisy a závěrečný projekt, který byl v kurzu. Ten je podle mě tedy must-have. Těžko si člověk bude shánět práci, když neukáže ani čárku.

Čili tvá taktika, jak si najít rychle práci, byla poslat co nejvíce životopisů.

Tím, že jsem byla ve výpovědní lhůtě, cítila jsem, jak mě tlačí čas. Začala jsem shánět práci už během kurzu. A vyplatilo se.

Co bys poradila dalším rekvalifikantům?

Počítat s tím, že je odmítnou. To, že firmy hledají juniory neznamená, že to tak myslí doopravdy. Nebo má každý trochu jinou představu, co to znamená. Důležité je nenechat se tím porazit a pokračovat dál. Ono to nakonec vyjde.

Kolik životopisů jsi poslala a kolik z toho vlastně vzniklo pohovorů?

No pohovoru bylo 5. A životopisů jsem poslala odhadem tak 20. Takhle zpětně je to asi slušný poměr. Přispělo tomu určitě to, že já sama jsem fungovala jako celkem přísný filtr. Neposílala jsem někam, kde mi to přišlo už předem beznadějné.

Jaký byl pohovor a jak ses na něj připravovala?

Pohovory byly všechny online. Prošla jsem jich několik a až ten pátý pohovor byl úspěšný. Na těch předchozích mi řekli, že hledají někoho zkušenějšího. A na všech jsem musela vypracovat nějaké zadání, které mi poslali. Nebylo to zrovna moc jednoduché. A co se příprav týkalo, koukala jsem do svých poznámek, na internet nebo na YouTube.

Korporát - Lepší příležitost pro juniory?

Kde dnes pracuješ? A popsala bys nám svůj projekt?

Ještě se zaučuji, tak je to náročné popisovat. Pracuji jako programátorka v týmu, který monitoruje a spravuje síť. Jsme tam 2 programátoři a naším úkolem je zautomatizovat tyto síťařské práce.

Jak se cítíš ve firmě nyní? Už máš pocit, že něco ovládáš a zvládáš lépe?

Pořád to je ještě poměrně těžké. Ale proto, že všichni programátoři se učí neustále nějaké novinky, tak v tom nejsem tak docela sama. Tím se utěšuji. Díky tomu, že společnost, kde pracuji, je korporát, mají asi větší prostor na nováčky, jako jsem já. Takže jsem měla štěstí, že jsem narazila na takový inzerát. V menších firmách chápu, že hledají někoho, kdo by dokázal přinést víc než já. Alespoň v té době.

Nikdo po tobě nechce JavaScript?

Ne vůbec.

Věnuješ se nějaké oblasti vývoje víc? Myslím front-endu nebo back-endu.

Od začátku, když jsem se o programování teprve začínala zajímat, mi přišel víc cool back-end. Takže jsem na front-end nechtěla jít. Líbí se mi víc ta funkcionalita.

Pomohly ti vědomosti z kurzu k získání práce.

Určitě.

Využíváš i teď zkušenosti nabyté v kurzu? Vracíš se třeba sem tam ještě pořád k výukovým materiálům?

Zrovna onehdy jsem do nich nahlídla, protože jsem potřebovala něco zjistit. Takže za mě zase určitě ano.

Přemýšlíš třeba o absolvování nějakého dalšího kurzu?

Upřímně zatím ne, protože toho teďka prostě s tou novou pozicí přišlo tolik, že se zatím snažím zorientovat. Do budoucna to jistě bude potřeba. Ráda bych se teď zdokonalila v tom, co jsem se naučila. Pak se chci posunout dál. Zatím jsem v nové práci měsíc.

Jak bys motivovala někoho, kdo jako by rád zkusil rekvalifikaci, ale pořád si ještě nevěří, že by to zvládl?

To je těžká otázka. Myslím, že každý musí mít sám v sobě nějakou motivaci. Sama jsem se delší dobu odhodlávala, že programování je jen pro strašně chytré lidi s matematickými schopnostmi na vysoké úrovni. Není to tak. Někdy se vyplatí do něčeho skočit rovnýma nohama. Zkusit to může opravdu každý. Když si k tomu pak člověk sedne a věnuje se té oblasti, tak to prostě nakonec přijde. Je důležité neustále psát kód. Tedy aktivně se učit. Z koukání na videa se programování nikdo nenaučí.

Sama jsem se delší dobu odhodlávala, že programování je jen pro strašně chytré lidi s matematickými schopnostmi na vysoké úrovni. Není to tak. Někdy se vyplatí do něčeho skočit rovnýma nohama. Zkusit to může opravdu každý.

Doporučila bys teda ITnetwork těm, kteří buďto přemýšlí o rekvalifikaci, nebo obecně o e-learning kurzu či školení a chtějí prostě začít s programováním?

Určitě doporučila.

Další zajímavé články